Únor 2010

Píseň naděje

26. února 2010 v 20:56 | Anuška:-* |  -->Mladík na schodech
Seděl na schodech, hlavu v dlaních, a díval se do dáli. Neviděl postarší pár háhající se naproti přes ulici, psi, peroucí se o kost, ani holuby, kteří se slétali, aby ukořistili co nejvíce drobků. Neviděl a zdálo by se, že ani neslyšel. Ale toto zdání by bylo mylné. Nejenže slyšel, ale dokonce naslouchal (což bylo víc, než mohla říci většina lidí okolo). Slyšel klevetění sousedek, slyšek hluk motorů projíždějících automobilů, naslouchal zpěvu ptáků, potopen v té jarní, živé a svěží písni. Ty tóny v něm probouzely vzpomínky na živto se vší jeho vášní a touhou. Byla to hudba dálek, které ptáci navštívili, větru, který se kolem nich prohání, slunce, které pražilo do jejich křírel, a nevázané lásky, kterou už dokáží opjevovat jen práci a smělí básníci. Těžko říci, kteří vroucněji, zda ti, kteří ji znají a vychutnávají, či ti, kteří o ní pouze tajně sní.
Ptáci se rozletěli, když přilétl kos. Posadil se na okraj střechy nad mladíkovou hlavou a začal své sólo o naději. Ten černý pták zal naději lépe než naši skladatelé, nebo o ní alespoň dokázal lépe komponovat. Píseň naděje se ozívala všude okolo a plnila srdce těch, kteří byli ochotni jí naslouchat. Kolik jich bylo? Snad deset nebo pět. Jisté je, že nejpozornějším posluchačem a nejvroucnějčím milovníkem nadějné hudby, byl nenápadný mladík na schodech.