Září 2009

Kolík..

17. září 2009 v 17:49 | Anuška:-* |  -->Vše
Todle video je z cykláku...je to můj spolužák. Kdo je z Jičína a okolí ho určitě zná. A samozřejmě Míša. Ta tam moc není vidět, ale je dost důležitá.Míša masítuje Kolíka. To vám asi došlo. Nechápu proč dělal scény, ale ono ho to opravdu tak bolelo. Nechápu to. No jo...dnešní kluci...nic nevydržej!!:D


"Dyť on je uplně vystresovanej!"
a
"Dejchej, dejchej!"-"Asi nedejchám ne..!"

Ale musím říct že to na tom cykláku bylo super. Stejně jako všechno s naší třídou že?

Počasí

16. září 2009 v 17:56 | Anuška:-* |  -->Úvahy

POČASÍ...Nevím jak u vás ale u nás je nádherně. couse i cant stop loving you, no i cant stop loving youVypadá to že bude nádherný podzim. Nabíjí mě to novou energií. no i wont stop loving you why should i Svítí sluníčko takže budou barevný listy. To mám na podzimu ejradši. Jinak by to nebyl podzim. A jeřabiny a šípky. Je to zvláští. Cystá se zima. Bílá. Nuda. Ale příroda ještě oslavuje život barvami. To je chyté. Celokvě příroda je mnohem chytřejší než lidé, i když si to nepřiznáváme. Zní to krutě, ale prostě jsme vedlení totální NULY. Je to zlý, ale je to tak. Tak se s tím smiřte.....


Na schodech...

2. září 2009 v 17:50 | Anuška:-* |  -->Mladík na schodech
Seděl na schodech jako každé všední ráno. Okolo procházely davy lidí. Bavilo ho pozorovat je. Každý měl svůj vlastní příběh, který byl jedinečný, neopakovatelný. Fascinovalo ho to. Přál by si znát je, ty příběhy. Taky proto někdy někoho z těch lidí zastavil a požádal ho o vyprávění. Málokdo mu vyhověl. Většinou ti lidé spěchali. Nechápal kam, proč. Snad je doma čekaly děti. Sand je doma čekaly přátelé. Snad je doma čekala láska. Na něho doma nikdy nikdo nečekal. Ale na druhou stranu on nikam nechodil, jak by na něho pak někdo mohl čekat?
Najednou zahlédl staší paní trmácející se s nákupními taškami. Už už chtěl vstát aby jí pomohl, ale ona zašla do obchodu. Přesto si stihl všimnout svrasklých rukou, úzkých rtů. Kolikrát asi ty ruce hladili po vlasech rozpustilé dítko? Kolikrát ty ruce mávaly na rozloučenou? Kolikrát držely koště, vařečku? Kolikrát asi ty rty líbaly milovaného člověka, snad otce toho dítka? Kolikrát šeptaly ty dvě slůvka "miluji tě"? už se dostávám do moc sentimentálních vln. Asi budu končit to je hrůza co tady plodím. V tom ale jeho pozornost upoutalo něco jiného.Tolik jiného, přitom tak blízkého. Dítě se rozplakalo, když mu kopeček spadl rounou na zem. Mamink snažící se utišit ho. Hlouček mladistvých otráveně obracejícíh oči vsloup. Upřímně soucitné příjemné obličeje stařenek. Nikdy nehápal, proč ho staří lidé tak fascinují. Každé jeho sledování končilo takovým přemýšlením. Každé jeho sledování. Pokaždé začal dumat proč zrovna staří lidé. Asi ta moudrost sálající z každého jejich pohybu, ta rozhodnutost, ten klid, ta vyrovnanost, ta odevzdanost. Chtěl by líbat ty křehké ruce. Chtěl by jim ukázat svou oddanost!